Kde se vzaly, tu se vzaly ... Dobrůtky u Obra!

Bylo nebylo. Za devatero horami a devatero řekami, žil byl Obr. Každé ráno mu dobré víly přinášely čerstvé lesní ovoce, mlynář Miloš svoji nejlepší mouku a Slávka ze statku vejce a tu nejjemnější smetanu. A Obr každé ráno připravoval sladké koláčky, které byly vyhlášené po celém okolí.

O obrově pekařském umění si štěbetali i vrabčáci na střeše, až se tato zpráva donesla do jednoho města, kde dřív sídlila i královna Eliška. Rozhodlo se, že i v tomto královském městě (povídá se, že Hradec Králové to byl) by si rádi pochutnali na vyhlášených koláčích.

Vydal se tedy Obr do světa, až dorazil do oného města, kde si pořídil pekárnu, kam mu tak, jako dříve, přinášeli čerstvé a vybrané suroviny. Lahodné koláčky všem zachutnali a mlsných jazýčků bylo ve městě tolik, že Obrovi začaly pomáhat i šikovné pomocnice.

Obr začal kromě koláčku chystat i zákusky, dorty a když ho jednoho dne navštívil Král Já První (ano, ten z pohádky Sůl nad zlato), přichystal mu mísu slaných preclíků, obložených chlebíčků i jeden speciální slaný dort.

Obr pekl sladké i slané dobrůtky, které byly vyhlášené po celém kraji, až se tomuto vyhlášenému místu začalo říkat Dobrůtky u Obra. Chystal dobrůtky na královské hostiny, i jen tak pro radost. A pokud i vy si chcete pochutnat na Dobrůtkách od Obra, neváhejte ho navštívit. Sídlí stále v tom královském městě a stále peče ty nejlepší dobrůtky pro všechny mlsné jazýčky.